Tak jsme se konečně dočkali!
Nepatřím sice k lidem, co netrpělivě čekají na příchod jara, těší se na sluníčko a očekávají prodloužení dne. Na lidi povykující nesmysly o tom, že máme opět pěkné teplíčko se dívám s nevolí a nežli sluníčko vyhledávám radši stín. Vůbec se nebráním, když se o mně povídá, že jsem ten blázen, kterému učarovaly zasněžené smrčky! (A přece - znám ještě lepší scenerii: zasněžené borovice -nebo ještě lépe: pinie!)
Nicméně, na kole, které mám ve sklepě, jsem od podzima neseděl a ranní výhled na rozkvetlé stromy a skály nad Vltavou v ranním slunci mne také nenechávají chladným....
Takže... I když ráno 18.dubna bylo pošmourné a zdálo se, že bude dost vlhko, neváhali jsme a vyrazili směr Větrušická rokle - a dojeli až k Egyptskému pavilonu ve Veltrusském parku - a tam nás chytil hustý deštík. To byl signál k návratu.
Cestou jsme se stavili na občerstvení v Marině Vltava. Je to příjemný podnik na konci Dvořákovy stezky u Nelahozevse, přímo na břehu Vltavy. Jak pití, tak malé jídlo a zákusek byly výborné a ceny přijatelné! Návštěva nás inspirovala k vytvoření zajímavé večeře - udělali jsme si velkou mísu smažených cibulových kroužků. Pokud k tomu připočtete sklenku "Grüner Veltliner" - uznáte, že výlet neměl chybu!