Dráha Pňovany - Bezdružice

Dráhy Dráhy české Pňovany-Bezdružice Bezdružice Konstantinovy lázně Kokašice Cebiv Viadukt přes Mži Pňovany Stříbro

Aby bylo jasno, chci dopředu sdělit dvě věci: Nezamýšlel jsem tento kraj navštívit, ani jsem to neplánoval. Okamžitě, hned první den jsem si jej zamiloval. Protože byl krásný podzim a já měl dost času, udělal jsem spoustu fotografií. Nakonec to dopadlo tak, že jsem neprošel celou trať, a jak neplánovaně jsem přišel, tak neplánovaně "jsem byl odejít". Touto stránkou nechci konkurovat stránkám sdružení tratě Pňovany-Bezdružice (https://bezdruzickalokalka.cz/) - je to jen jiný pohled "kolemjdoucího". Doporučená literatura: 1901-2001 100 let místní tratě PŇOVANY - BEZDRUŽICE, autor J.Bízek, vydal OSŽ ŽST Stříbro (já jsem publikaci koupil 24.10.2004 na zámku v Bezdružcích). Text a neoznačené foto: S.Káldy, 11.10. - 12.11.2004, s.k@tiscali.cz Na trať jsem se vrátil 15.7.2006 při akci "Návrat do 30. let", pořádané sdružením "Plzeňská dráha". Akce by patřila spíše do sekce "Události" projektu Dráhy, nicméně jsem nakonec volil doplnění této "sajty". Doplněné obrázky a texty mají uvedenou dataci k červenci 2006.
	A začněme popořádku, pěkně od konce. Právě tak jsem tuto trať potkával já. Nádraží Bezdružice.
	V polích mezi Konstantinovými lázněmi a Bezdružicemi. Mimořádný osobní vlak z Pňovan do Bezdružic 15.7.2006. Foto S.K. 15.7.2006
	Cca 3km od Bezdružic se nachází v polích, těsně před Konstantinovými lázněmi, malý propustek.
	Zastávka Konstantinovy lázně
	Dále, směrem na Kokašice, otevírá se výhled na dominantu kraje, zříceninu Švamberského hradu Krasíkov.
	Asi 10 minut chůze od Konstantinových lázní je zastávka a nákladiště Kokašice - vlastně toto byla dříve zastávka Konstantinovy lázně.
	Železniční přejezd silnice Konstantinovy lázně - Kokašice
	Pohled ze strany na můstek z předchozího obrázku. Nejenom, že hýří krásnými podzimními barvami, ale v pozadí ukazuje též lom na Hradištním vrchu - další z dominant kraje.
	Přejezd je z Pňovanské strany chráněn přejezdníkem.
	Trať se dále stáčí do údolí Čelivského potoka,
	a zanedloho jsme v Břetislavi,
	kde je pouze malá zastávka s plechovou boudou v úloze čekárny. Dále trať sestupuje do svého - podle mého názoru - nejromantičtějšího úseku. Ale možná jsem byl oslněn krásným podzimním dnem se záplavou barev...
	Závěr údolí Čelivského potoka, který se v těchto místech vlévá do potoka Hadovky.
	Trať překonává Hadovku po tomto kamenném mostě. Na druhé straně mostu jsou zbytky zařízení pro čerpání vody parními lokomotivami (lze nalézt na oficiálních stránkách Pňovanky). 16.10.1947 zde došlo k nehodě, kdy osobní motorový vlak najel do stojícího nákladního vlaku, který zde zřejmě dobíral vodu.
	Kolem Hadovky pokračujeme dále směrem k zastávce Strahov.
	Kolem trati se otevírají scény s orgiemi podzimních barev, pozadí tvoří scenerie skoro horská.
	Za průlomem ve skalnatém hřebenu, po cca 100m,
	následuje zastávka Strahov, nicméně ke stejnojmenné obci je to asi 2 km do kopce.
	Trať se narovnává, končí poměrně strmé klesání a krajina se otevírá směrem k Cebivi.
	Nákladiště a zastávka Cebiv - výhodou je že leží přímo v obci.
	Zde jsem své putování neočekávaně skončil. Počítám, že se sem opět někdy vrátím, protože nejenom viadukt přes Mži, ale též Úterský potok, zřícenina Falkenštejna a řada jiných turistických pozoruhodností mě doopravdy láká.