Uhlí, uhlí...

V období Rakouska -Uherska vznikly na západ od Prahy 2 uhelné magistrály. Pražsko-duchcovská dráha a Buštěhradská dráha. Doba jejich největšího rozkvětu spadá do období, kdy uhlí bylo žádaným a výnosným artiklem a jedinečným zdrojem energie pro průmysl i domácnosti.

Buštěhradská dráha (BEB) vzniká výstavbou trati Kladno - Kralupy nad Vltavou (postavena v září 1855, slavnostní zahájení provozu 23.2.1856 [1]). Následuje přeměna bývalé koňky Bruska (nyní Praha Dejvice) - Lány (v provozu od 21.3.1830) na parostrojní železnici, která dopravuje uhlí z kladenské oblasti Do Prahy (provoz Kladno - Bruska zahájen roku 1863, Bruska-Bubny 1868, Lány - Kladno 1869). [2]

V roce 1870 uvádí BEB do provozu úsek Cheb - Karlovy Vary, v roce 1871 pak spojení z Karlových Var přes Chomutov, Žatec, Lužnou-Lišany (dnes Lužná u Rakovníka) až do Lán a konečně 1872 úsek z Hostivic na Prahu - Smíchov. Rok 1872 můžeme tedy pokládat za mezník, kdy jsou v provozu všechny důležité podkrušnohorské trati BEB spolu s napojením na odbytiště uhlí v Praze a vltavské přístavy v Kralupech n.V.

Dále v roce 1872 získává BEB ve Vejprtech, v roce 1875 v Retzenheinu a 1876 v Kraslicích mezinárodní přípoje na saské dráhy.[2]

Pražsko-duchcovská dráha (PD) vytváří spojení mezi Duchcovem, Mostem a Prahou, na kterém zahajuje provoz roku 1872.[4] Její cesta k Praze naráží již na překážky nejenom geografické, ale též i na trasy obsazené již jinými společnostmi - zejména BEB. Dovolme si citaci z již zmiňovaného článku v Dráze: "Trasa Pražsko-duchcovské dráhy byla méně příznivá a  vyznačuje se nejen náročnými sklonovými poměry, ale i nevhodnými poměry směrovými. Od Loun po Prahu překonává mnoho poměrně hlubokých a širokých údolí, do kterých sestupuje a vzápětí je opouští ve značných sklonech. Mezi Noutonicemi a Podlešínem dosahují rozhodné sklony v dlouhých úsecích hodnot 17 promile, z údolí Zákolanského potoka k Noutonicům je v krátkém úseku stoupání dokonce 18 promile. Nejvyššího bodu přibližně 400m n.m. trať dosahuje těsně před Rudnou u Prahy, odkud pak klesá  do žst. Praha - Smíchov, která leží o 200 m níže. K dnešním hranicím hlavního města se trať přiblíží od severozápadu za Noutonicemi, nicméně podle nich pokračuje dalších dvacet kilometrů, než je protne u Zbuzan a teprve po dalších dvanácti kilometrech dosáhne od jihu stanice Praha-Smíchov."[3]

PD není tak úspěšná jako BEB a již v roce 1892 byla zestátněna.