Z dějin naší tratě – 2. část(ozubnicová trať Tanvald - Kořenov) |
Klikni pro |
 |
Ozubnicová trať z Tanvaldu do Kořenova byla dána do provozu v roce 1902. Cílem této železnice bylo propojení české a německé železniční sítě. Toto propojení se uskutečnilo až v roce 1910, kdy byla uvedena do provozu trať z Hirschbergu (dnešní Jelenia Góra), která byla v roce 1924 elektrifikována.
Trať z Tanvaldu do Kořenova je dlouhá 7,4 km, překonává výškový rozdíl 235 metrů a stoupání zde dosahuje hodnoty až 58 promile (převýšení 58 metrů na 1000 metrů dráhy). Díky této skutečnosti byla na trati použita tak zvaná Abtova dvouřadová ozubnice. Náročnost na vybudování tratě dokládají také čtyři tunely o celkové délce 1413 metrů. Nejdelší tunel je mezi Kořenovem - zastávkou a Kořenovem, měří 932 metrů!
Na německém úseku tratě z Kořenova do Hirschbergu byl v roce 1945 zastaven provoz. V roce 1958 začala rozsáhlá rekonstrukce tratě, která skončila až v roce 1963 zprovozněním bývalého německého úseku z Kořenova do Harrachova, který získala česká strana dodatečným poválečným vyrovnáním hranic na Odře a Nise mezi Polskem, NDR a ČSR.
Provoz na trati zajišťovaly nejdříve tři parní ozubnicové lokomotivy řady 404.0, které vyrobila rakouská lokomotivka ve Florisdorfu již v roce 1901. Jezdily celých 60 let (!), až byly v roce 1961 vystřídány nejprve dvěma a později čtyřmi motorovými ozubnicovými lokomotivami řady T.426.0, vyrobenými opět lokomotivkou SGP Florisdorf. Nedostatek náhradních dílů však způsobil zhoršování technického stavu lokomotiv. Také používání nevhodných mazadel zkrátilo životnost a funkčnost těchto lokomotiv, která velmi rychle klesala. Proto byly v roce 1965 na osobní dopravu nasazeny dva adhezní (nevyužívající ozubnici) motorové vozy řady M 240.0 vyrobené Vagónkou Studénkou, které byly upraveny pro provoz na ozubnicové trati. Později takto byly upraveny ještě další tři motorové vozy. Motorové lokomotivy řady T.426.0 zajišťovaly provoz nákladních vlaků a v případě potřeby pomáhaly i v osobní dopravě. Od roku 1984 byly prováděny zkoušky s lokomotivami T.466.2 (dnešní řada 742), které opětně nepoužívaly prostřední ozubnicovou kolej. Tyto zkoušky vyústily v roce 1988 v dodávku desetikusové série motorových lokomotiv řady T.446 ČKD Praha (na montáži všech těchto lokomotiv se podílel i bratr Martin Šíla). Poslední, desátou lokomotivou, této série, byla lokomotiva T.446.3010, později přeznačená na 743.010, naše modrá "Desítka", smutný aktér tragické nehody u Edova mostu.
Tyto lokomotivy nejdříve vystřídaly řadu T 426.0 v nákladní dopravě a později i motoráky M 240.0 v dopravě osobní. Lokomotivy z této výrobní série je možno nejen dnes spatřit na trati Tanvald-Harrachov, ale i na jiných tratích v okolí Tanvaldu a Liberce. Provoz na trati Tanvald-Harrachov zajišťují vždy v "tlačném režimu", tj. lokomotiva je vždy připojena na konec vlaku a vagónky do kopce tlačí. V opačném směru, z Harrachova do Tanvaldu, je připojena sice vpředu, ovšem jejím hlavním úkolem je vlak brzdit a ne táhnout.
A tak už dnes zubačka nejezdí. Rozhodně je to škoda, protože takovýchto technických rarit je na našem území již málo. Pokud by někdo z Vás chtěl o této trati vědět více, ať si udělá výlet do Kořenova. Na této zastávce je malé muzeum o dějinách této trati. Vůbec malý výlet po této trati je zajímavý. Když vystoupáme ke Kořenovu a projedeme přes již výše zmíněné tunely, čeká nás zajímavá jízda, která vede napříč lesem, kde jsou již místy vidět hraniční kameny s Polskem. Konečnou zastávkou je Harrachov. Trať zde mizí za zatáčkou v hustém lese a vypadá to, jako by to bylo ono pohádkové místo, kam chodí "mašinky spát". Není tomu tak. Koleje odsud vedou do Jelenie Góry, kam se však normálně nejezdí (tam lokálka pokračuje pouze výjimečně, při tak zvaných návštěvních jízdách). A tak nám nezbude, než se vrátit vláčkem zpět, a nebo šlapat přes kopečky dolů, po svých. Ale i to je hezký výlet na víkend.
dle článku Marka Binka zpracoval Martin Šíla
Poznámka: Stránky věnované ozubnicové dráze Tanvald - Kořenov nalezneš na adrese http://www.albico.cz/zubacka