Několik slov na začátek ...
Mají rádi volnost nespoutaných ptáků,
taky rachot pražců, skřípění kol vlaků!
Semafor a dlouhý tunel, šraňky dolů spuštěný,
kytary zní po vagónech, ze skal ozvěny.
(Pacifik - Stopy sešlapanejch bot)
|
Klikni pro
zvětšení obrázku |
|
Vlaky, nádraží, skauti a trampové se starými tornami na zádech patří
k sobě. Mám rád ten zvláštní svět pátečních nádraží, kde potkávám
ony prapodivné lidičky ve starých zelených bundách, s širáky na hlavách,
kdy se ze všech koutů ozývá přátelské a upřímné "Ahoj!", to
jak se zdraví ti, kteří se sice třeba vůbec neznají, ale společně hledají
jiný svět. Svět, ve kterém neexistuje honba za penězi, slávou, úspěchem
a já nevím čím ještě. Je v něm však něco jiného. Odpočinek od zmatků
všedního dne, od všeho zla, co sebou současný život přináší, a hlavně
je tu přátelství. Upřímné přátelství v té které je možné najít
snad jen zde.
K těmto lidičkám patří vlaky. Je to již snad dané samou podstatou jízdy
vlakem, protože žádný jiný dopravní prostředek neumožní tolik přátelské
pohody a atmosféry, jako právě vlak. Zkuste třeba zpívat při kytaře v
autobusu nebo v letadle. Asi by jste se brzy se zlou potázali. Ovšem ve vlaku
to jde a často spolu začnou hrát a zpívat kamarádi, kteří se nikdy předtím
neviděli a setkali se náhodou právě zde. A nežli dojedou k cíli své
cesty, jsou z nich již dobří přátelé a mnohdy stráví společně i celý
víkend.
Trampové a skauti cestují vždy vlaky 2. třídy. Za prvé je to dané
cenou jízdného a pak, cestovat například motoráčkem na Sázavu je přeci
mnohem romantičtější, nežli mezinárodním Orient- Expresem, který nikde
nestaví a z kterého vás pomalu vyženou, že nejste společensky ustrojen. I
když nutno přiznat, cestování těmito vlaky přináší pro trampa mnoho
veselých příhod, zvláště když se dostane do společnosti cestujících ze
západních zemí, kteří nechápou zjev "podivného zeleného
individua", které se jim nacpalo do kupé s jakýmsi
"neidentifikovatelným zavazadlem" na zádech, které ze všeho nejvíce
připomíná zelený pytel s očouzeným hrncem nahoře. Respekt u nich vzbuzuje
i úctyhodná dýka, kterou má obvykle tento jejich nový spolucestující v
pouzdře za pasem. Jejich zmatek je obvykle dovršen poté, když místo oběda
v jídelním voze, tento "prapodivný zjev" vytáhne konzervu a začne
jí pojídat něčím mezi lžící a lopatkou na smetí. Po jeho odchodu marně
hledají ve slovnících slova "potlach", "osada" a
"kemp", které vykřikoval jejich spolucestující z okna těsně před
tím nežli vystoupil, na skupinku stejně ustrojených dalších prapodivných
osob, které na něho zjevně čekali na nádraží).
Stará Voda a vlak, to jsou dvě věci které patří rovněž neodmyslitelně
k sobě. Každý, a za to dám ruku třeba do ohně, kdo tam alespoň jednou
byl, musel nějakým způsobem vejít "ve styk" se starou tratí u našeho
údolí. Ať již tím, že vlakem přijel, odjel, nebo do boudy došel jen po
kolejích, či pouze tím, že nemohl přehlédnout onu nezaměnitelnou kulisu
motoráčku supícího po starém náspu okolo srubu. Železnice se za ty dlouhé
roky stala neodmyslitelnou součástí Staré Vody, kterou všichni osadníci měli
moc rádi, protože spoluvytvářela onu zvláštní atmosféru tohoto krásného
koutu. A, což je logické, za dobu ježdění na Starou Vodu se přihodila
spoustu příhod a dobrodružství, spojených s naší starou dobrou lokálkou.
Tento almanach je souborem alespoň části těchto příhod, které souvisí s
naší dobrou starou tratí. Netvrdím, že jsou nové, většinu z nich určitě
znáte ze Zpětných zrcadel, kde postupně v letech 1992 až 1999 vycházely.
Myslím si ovšem, že by byla škoda aby upadli v zapomnění. Zvláště současná
mladá generace nemá již možnost dostat se ke starším číslům Zpětných
zrcadel a navíc, chci tímto almanachem připomenout, že zanedlouho v červnu
to bude již rok, co nám naše dobrá chatička lehla popelem a z údolí
vzniklo jezero. Neměli bychom zapomínat na hezké chvíle zde strávené, vždyť
mohou tvořit most do nové šťastné budoucnosti. Já jsem osobně přesvědčen,
že tato budoucnost může přijít. Musíme jen chtít. A proto znovu otvírám
staré kroniky a deníky, zavírám oči a jsem znovu na cestě. Na cestě ve
vlaku k dalším dobrodružstvím.
Martin Šíla - T.O. STARÁ VODA
červen 1999