Varování z onoho světa

Nejdříve několik faktů k následujícímu vyprávění. 25. 8. 1990, na trati Železný Brod - Tanvald, hrubou nedbalostí výpravčího, byl vpuštěn nákladní vlak na kolej již obsazenou osobním vlakem. Důsledkem byla čelní srážka, ke které došlo v nepřehledném oblouku tratě u mostu přes Kamenici, v úseku Spálov - Jesenný. Nádrž s palivem pod motorovým vlakem se vzňala, explodovala a zapálila vozy tak, že se tavil i kov. Zahynulo 12 osob a 14 jich bylo zraněno (utrpěli převážně těžké popáleniny). Most, místo nešťastné srážky, byl později pojmenován podle statečného strojvedoucího osobního vlaku Eduarda Vraštila, který, když uviděl neodvratnost srážky, vběhl do vozu s výkřikem "Držte se dozadu"! a vrátil se k brzdě na své stanoviště, kde byl za okamžik usmrcen čelním nárazem motorové lokomotivy nákladního vlaku.

Tolik fakta. O Edově mostu se později začaly vyprávět podivné tajemné věci, ale o těch jsem se již zmiňoval v předešlých příbězích. Ovšem nedávno jsem narazil na další zajímavé vyprávění pana inženýra Jana Lejska z Hradce Králové, které s touto tragickou nehodou úzce souvisí a které mě znovu přesvědčilo o tom, že jsou věci mezi nebem a zemí, které možná nikdy nepochopíme …

Varování ze záhrobí
převzato z knihy "Setkání s tajemnem", vyprávění pana Lejska

"Poslední srpnovou sobotu roku 1990 jsme jeli s manželkou do Tanvaldu, v jehož blízkosti máme chalupu. Cestou jsme se zastavili u příbuzných v Semilech, kde na nás měla čekat naše dcera. Pospíchali jsme, a protože dcera ve stanovenou dobu nepřišla, nechali jsme jí vzkaz, aby za námi přijela poledním vlakem, a odjeli jsme sami. Při výjezdu ze Semil se mi však stala podivná věc. Podvědomě se mi vybavil úsek železniční tratě před zastávkou Spálov s mostem přes Jizeru a zároveň jsem uslyšel hlas svého zemřelého otce, jak svým charakteristickým nabádavým způsobem říká: "Ty, nenechávej jet tu holku vlakem, mohlo by se jí něco stát." Otec byl železničář a na této trati jezdil dlouhá léta jako strojvedoucí. Vjem trval jen chvíli, byl ale tak silný, že jsem otočil auto. Vrátil jsem se k příbuzným, kam mezitím dorazila naše dcera, a všichni tři jsme odjeli na chalupu. Večer u televizního zpravodajství jsem dostal šok. Ten vlak, kterým měla přijet naše dcera, se srazil s nákladním vlakem, vzplanul a při nehodě zahynulo asi patnáct lidí."

Tolik vyprávění inženýra Lejska. Ke srážce sice nedošlo na mostě přes Jizeru, který se mu podvědomě vybavil, ale o kilometr dál na mostě přes Kamenici. Ovšem jinak se předtucha vyplnila zlověstně dokonale. Stalo se to, co jsem řekl už výše. Jsou asi zkrátka věci, kterým nikdy neporozumíme. Vždyť podobná zvláštní okolnost asi zachránila před cestou v tomto vlaku i bratra Mirka Jelínka - Fifka (viz příběh "Z mrtvých vstání"). A až se zase někdy dostanete na Starou Vodu, zastavte se na chvíli u pomníčku u Edova mostu a připomeňte si, že někdy život a smrt dělí pouze vteřiny a možná i okolností, které dosud nechápeme a asi nikdy asi nepochopíme…